pátek 19. prosince 2014

A ještě jedno PF...

Jedním PF to u mě většinou nekončí, ale protože zrovna vyrábění PF je moje velmi oblíbená činnost, tak mi to vůbec neva...  Tímto PFkem s radostí zaklapávám školní notebook, zavírám dveře od školy a jdu si užívat dvoutýdenní volnooo! Juch! (Ten pocit... slast...)


neděle 14. prosince 2014

Bez PF to nejde...

Každý rok si říkám, že udělám motiv, který se jen vytiskne a vloží do obálky. A stejně mi to nikdy nedá a stříhám a lepím a puntíčkuju... A mám u toho obrovskou radost. U každé kartičky si říkám, pro koho bude, vzpomenu si na všechny blízké, že těm se bude líbit žluté a tamtěm červené... Že tihle ho budou střežit jako oko v hlavě a jiní ho ani neocení, ale stejně se jim každý rok dává... 

Mottem letošního PFka je: "Pořád je na co se těšit." Zachycuje koloběh roku a všechny pěkné události, které na nás v roce 15 čekají.

Přeji všem pohodovou adventní neděli! Já jdu dobalovat dárky, některé ještě dovyrábět a vařit a trochu uklízet (a taky malinko pracovat, ale fakt jen malinko...)

P.S.: Říkala jsem si, že když ještě nemáme žádné malé zvědavce, uskladním Ježíškovi dárky do zatím neobydleného pokoje, jaképak schovávání... Jaké bylo mé ranní překvapení, když jsem zjistila, že dárky s rolničkami jsou roztahané po celém pokoji a některé napůl rozbalené... Zapomněla jsem, že máme Matyldu, no jo...



čtvrtek 11. prosince 2014

Vánoce? Už?

Předchozí kočičí příspěvek stahuji. Psala jsem ho ve velmi nemilém rozpoložení a sama si ho nechci připomínat. Jako by se rok 2014 rozhodl, že ještě stihne otevřít všechny rány, kolem kterých se zatím zlehýnka našlapovalo. V práci dusno, v rodině dusno... Je to potřeba, pročistit vzduch, bohužel ale nemám pocit, že by jeden či druhý spor, který jsem byla nucena okolnostmi podstoupit, k něčemu rozumnému vedl... No, zkrátka, rozhodla jsem se, že ustupovat nebudu a že kočičky zatím prostě zůstanou tam, kde jsou a kde je jim dobře...

Vánoční atmosféru se mi zatím tak nějak nedaří nasát, i když se snažím, seč mi síly stačí. Vždycky se objeví takový příjemný sváteční záchvěv, který je ale vzápětí udupán návalem povinností nebo nepříjemností. Nicméně, věnec je, dárky jsou, perníčky jsou, novoročenky takřka taky... Stromeček čeká na lodžii, úklid dělám průběžně... Ono to nějak půjde!




neděle 30. listopadu 2014

Začátek adventu

Začátek adventu má pro nás ještě jeden speciální rozměr. Před třemi lety jsme si 4. prosince sbalili svých pět švestek a rozhodli se poprvé přespat v novém hnízdě. Uprostřed obýváku na matraci. Celý prosinec jsme pak skládali a montovali, aby Vánoce byly už v novém...
Nevím jakým nedopatřením se stalo, že jsem si tento roh obývacího pokoje loni nevyfotila. Škoda. Je to zajímavá sonda do našeho bydlení. Na jednu stranu je vidět každá drobná změna, která se zde udála a na kterou jsme dávno zapomněli, na druhou stranu se ukazuje, že jsem vlastně docela "konzerva"... 

P.S.: Všechny ty vánoční dekorace a věnce a ozdoby tady na blozích, to je taková nádhera! I já to určitě nevydržím a nějakým tím zákoutím se pochlubím, dnes ale pro samé pečení perníčků a motání věnců nezbylo času na focení...


čtvrtek 27. listopadu 2014

Knihy mého života

Ač by se to tak mohlo zdát, nejedná se o čtenářské tipy. Jde o fotoknihy, které jsem si nechala udělat ze svatby a svatební cesty. A k nim dodělávám po kouskách ještě jedno svatební fotoalbum. Třeba i dneska. Jsem totiž odpadlý odpadlík. Všechny ty nervy a únava se pochopitelně někde musely projevit, takže jsem lehla. O tom, že neumím být nemocná bez výčitek svědomí, na které se vzápětí navazuje uklízecí obsese, jsem tady už psala. Dnes jsem proto zvolila jinou taktiku. Abych měla pocit, že dělám aspoň něco trochu užitečného, zpracovávám postupně svatební fotky. (Mezi spacími vlnami.)
Jinak než jsem byla vyřazena z provozu, stačila jsem včera nachystat perníkové těsto a novoročenky do tisku. Což je, myslím, docela sympatické předvánoční skóre...