Seznamy podruhé...

To dobré z roku 2011 by sepsáno bylo, tak teď už jen zaznamenat tužby do roku 2012. Ale pozor, neplést si s předsevzetím! Předsevzetí v sobě skrývá povinnost a to je spolehlivý zabíječ bezstarostných a natěšených výhledů do budoucna. Takhle si člověk sedne nad prázdný list nového roku a raduje se, co všechno by v něm mohl dokázat (i když je mu naprosto jasné, že nestihne zrealizovat ani zlomeček svých výmyslů).

1. Naučím se aspoň jednu novou výtvarnou techniku! Nejvíce mě láká serigrafie čili sítotisk. Při ní totiž vznikají takové krásnosti, jako třeba tadyhle u em.en. (u ní je vůbec všechno "aaach").

2. Tentokrát se už opravdu konečně podívám na Svět knihy! Píšu si do diáře (který ještě nemám koupený, ha ha) datum 17. – 20. května 2012!

3. Aspoň jedno jediné odpoledne strávím v dílně při tisku linorytu. (A samozřejmě si ho před tím i poctivě vymyslím a vyryju.) Nechce se mi věřit, že už je to skoro dva roky, co vznikla "Zebra". (Na fotce jí "sparingpartnera" dělá dílo od LucieVV.) Některé chvilky, jako třeba ty strávené ve špinavém sklepním atelieru místní ZUŠky, s hrnkem "vyžbrblalého" kafe a s naprosto akční kamarádkou, ty se člověka drží a když je pak šedivo a plytko, tak je z čeho čerpat...

4. Uštrykuju si polštář. Plést vůbec neumím. Jenom šály, protože tam se nikde nic neubírá a neprovádí se ani jiná další pletařská alchymie. Takže předpokládám, že dva obdélníky hladce/obrace zvládnu a někdo šikovný mi je pak zkompletuje... Mami?

5. Pod stromek nám Ježuch nadělil mapu Náchodska/Broumovska... Tak že by konečně to Babiččino údolí?

6. Mám tady i jedno předsevzetí, brrr... Řidičák, brrr... Obávám se, že mi došly veškeré výmluvy a argumenty, brrrr...

7. A ten ruční papír taky konečně vyrobíme! Přesunuto z 2009, 2010, 2011, ach jo....

A vůbec, další rok bude více odpočinkový, tvořivý, umělecký... a basta! Vím, "bez práce nejsou koláče", ale když se do teď hodně pracovalo, tak bych si i trochu smlsnout mohla, ne? Nápady na fajn akce i všechny položky z vašich seznamů velmi vítány! Inspirace a příjemných plánů není nikdy dost!

Seznamy

Taky si píšete různé seznamy a soupisy? Nápady pro Ježíška... co by komu udělalo radost k narozeninám... co si žádá doplnit "garderoba"... co by se ještě hodilo do bytu... Já jich mám plný notes i diář. Mezi mé top seznamy patří ty na téma "Až budu jednou velká"... Tenhle zvyk mě drží už od let pubertálních a je docela zajímavé sledovat, co bylo v seznamu přání patnáctiletém, co z něj zmizelo a co v něm naopak přetrvalo i do seznamu pětadvacetiletého. Na konci roku mívám velmi silné nutkání sesumírovat, co se v těch uplynulých 365 dnech podařilo (co se nevyvedlo nepíšu nikdy...). Nakonec proč ne, člověk se většinou cítí unavený (letos velmi, velmi moc...) a tak je dobré vědět, že všechno to úsilí nepřišlo vniveč. Takže, co bych si pro letošek mohla ze seznamu přání z rodu životních "odškrtnout"?

1. Vyšla mi kniha. No, kniha. Spíš knížka. Nebo ještě výstižněji knížečka, úplně útlounká a z pozic světové literatury naprosto nedůležitá. Ale to je fuk. Je tady, existuje a kdyby potěšila jediného čtenáře, tak má  pro mě obrovský smysl... Pořád nemůžu uvěřit, že jsem nejdřív překecala samu sebe, abych ji poslala do světa a ještě více tomu, že jsem o tom po dvouletém obíhání všech možných i nemožných, povolaných i nepovolaných osob, přesvědčila i někoho jiného...

2. Dokončila jsem (úspěšně!) školu a našla jsem si práci. Takové docela obyčejné věci, zdá se. A jak jsem  za ně na sebe pyšná! Po půlročních učících peripetiích (nestojí za rozbor, do tohoto seznamu patří přece jen pěkné věci), jsem si užila nesmírně milý a takový příjemně všední promoční den. V květovaných šatech (a nehodily by se více černé? - moje maminka), podarovaná naprosto přenádhernou kyticí slunečnic (takové sprosté kvítko? - Tomova maminka), ve společnosti mých nejbližších (bez hádek a v úplné pohodě, světe div se). Ze stavu pracovního jsem se ještě úplně nevzpamatovala, tak o tom třeba jindy. Snad jen, že jsem šla na učitelinu, protože jsem si naivně myslela, že v tomto oboru bude vždycky práce a bum ho, populační křivka narušila i tuto jistotu. Ještě že jsou na světě zaměstnavatelé, kteří dávájí šanci i lidem bez zkušeností, leč se spoustou ideálů.

3. Vyzkoušela jsem si výrobu modrotisku. Obdivuju každého, kdo ovládá nějaké tradiční řemeslo a opravdu se v něm vyzná. To, že jsem mohla aspoň trochu přiňufnout ke vzniku něčeho tak nádherného, jako je modrotisk, je pro mě nesmírná radost. Ze setkání s neskutěčně neskutečnými babami v úžasném podkrovním ateliéru budu žít ještě dlouho... Díky, Jani Blůprintko šikovná hodná nejlepší! (Jana je pro mě vzorem a nadějí, že když člověk dělá něco opravdu dobře a pořádně, tak může "prorazit", že to zkrátka jde, když se chce...)

4. Mám svou vysněnou bílou kuchyň! (A jako bonus i zrekonstruovaný zbytek bytu, ej juch!) Přežili jsme vrtání, bourání, skřípění, bouchání, škrábání, vymetání, malování, pokládání, natírání, tuny prachu, nepořádku, špíny, hádky se sousedy i mezi sebou, nekonečné obíhání obchodů, střety vysněných představ s reálnou nabídkou (kdo se někdy snažil sehnat modrošedé kachle, chápe... ale šedé jsou taky fajn, že jo?), rok práce, starostí, těšení i obav. A stihli jsme to, pod stromeček jsme si ho nadělili, náš byt.

Píšete si taky svoje tajné i netajné seznamy? Co si poznačíte do toho "Letos se mi podařilo"? A už se vám rýsuje v hlavě nějaký ten na téma "Chtěl/a bych od roku 2012"? Mně jo.

PF 2012

"Je tak hezké dlouho spát
a pozdě vstávat, zvolna kafe v hrnku míchat,
houpám se v křesle a čas utíká.
Zahálka je opiát, který si dávám,
když je všechno kolem zticha,
houpám se v křesle a nic neříkám.

Spřádám, plány,
a každý z nich vzniká a hned zaniká.
Spřádám, plány,
a houpám se v křesle a čas utíká."

Tyhle chvilky, o kterých zpívá Marek Eben v jedné ze svých půvabných písniček, ty mám moc ráda... Okamžiky, kdy se čas zastaví, protože se nic nemusí, jenom snít a vymýšlet a plánovat. Většinu z těch plánů nečeká žádný osud, v lepším případě ještě tak zapsání do poznámkovníčku. A právě možná proto jsou svým způsobem nejmilejší, protože dávají člověku pocit, že může vše na světě, ale přitom nemusí... Jiné nápady jsou ale neodbytné a vrací se a vrací. Jako třeba naléhavý pocit, že bych taky mohla mít svůj blog. Celý rok mi štěrchal v hlavě, když jsem brouzdala  a těšila se zápisníky tolik inspirativními. A tak jsem teda tu. Těší mě.

A taky vám přeji, ať je rok 2012 plný záblesků a lenošivých chvilek příhodných k spřádání plánů.  A aby navrch přinesl i dostatek energie aspoň některé uskutečnit nebo šikovné "postrkovače", těch totiž není nikdy dost.