1. Ošatka z trhů v Rožnově, pořád z ní mám obrovskou radost. Našeho dědu potěšilo, že máme něco takového doma, záblesk jeho doby... Vajíčka kdysi pečlivě lepená, letos konečně využitá. Snad se dostane i na "čerstvé" skořápkování. A možná si konečně vyzkouším i ty madeirové kraslice!
2. Krajkované květináče frčí, jak se tak rozhlížím po blogovém obzoru. Nedivím se, jsou úžasné. Oseníčko neměli, tak nám tu roste kočičí tráva. Už aby se na ní měl kdo pást!
3. Maličká su... Máma když jí byly... asi tři? Jedna z mých nejoblíbenějších fotek, dojemná, kouzelná... Tak trochu doufám, že k nám někdy přibude taky takové děvčátko.
4. Ztracená Eliška. Stýská se nám.
5. Sklépečky v Petrově. Cyklodovča po jižní Moravě, tuším léto 2009. V jednom z nich nám burčák zachutnal tak, až se nám dočista pokazila kola. No fakt, vůbec nejela rovně. Tak jsme si rozbalili stan přímo před sklípkem. Věřte, že i s pár tyčkama a plátnem se dá postavit surrealistická architektura, když má člověk tu správnou, no, jak to říct... inspiraci.
6. Murýšek, chuďato moje, pořád otravované foťákem. Murýšek spinká, Murýšek se protahuje, Murýšek zívá... No co naplat, fotomodelky mají těžký úděl. I ty nedobrovolné.
7. První letošní záblesky jara na zahrádce. Jupí jou, juch juch!
8. Velikonoční perníčky napečeny. Neměknou, potvory, ale voní úžasně.
9. Slépky sem, slépky tam, co já s nima udělám... Jsem zvědavá, kdy mě to nadšení přejde. Taky to tak máte? Že se vám něco, co vytvoříte, až nepokrytě líbí a pak najednou střih a máte chuť to vymazat z povrchu zemského? Jen věci, které těmito mými stavy prošly a stalé existují, považuji za přijatelné.
