Domácí skřítci

středa 23. května 2012
Hrneček jako by objevený na babiččině půdě jsem si pořídila během pondělního výletu. Doprovázela jsem muže na cestě do Bruntálu. Místní odpusťte mi prosím, ale vzpomínky z raného dětství na toto město mám docela nepěkné. Konec světa. Nikde nic, oprýskané fasády, jedna sámoška, šedo...  Reálně uprostřed devadesátých let, atmosférou někde v sedmdesátých. Byla jsem docela zvědavá, co se zde za těch víc jak dvacet let událo. Mnoho. Užila jsem si úplně prázdninové odpoledne. Od ledové kávy a literárních novin (rok po státnicích a už nemám vůbec přehled, uch...) jsem se těšila pohledem na docela příjemné náměstí a užívala si napětí těžké oblohy plné mraků hrozících pořádným slejvákem. Nespadla ani kapka. Za kafe jsem zapaltila půlku toho, co bych vysolila u nás. Obchůdek, kam jsem (já blbec, říkám si vždycky a peněženka úpí) při toulkách uličkami zašla, byl plný naprostých úžasností. Hrnek jsem tam prostě nemohla nechat. Bude mi připomínat tu milou chvilku u kavárenského stolku.

Látkovou číču Lízinku, která dostala čestné jméno po naší první kočence, jsem dnes vysvobodila z pošty a následně z krabice. Poslala mi ji Jana Blůprintka. Mám z ní dvojnásobnou radost, protože zaprvé prostě proto, že je báječná a zadruhé proto, že Janinka je také členem našeho pomáhací klubu a penízky za čičinu poputují ke koníkům... Hračka vznikla do naší poslední folklórní akce -  tvoření na společné téma. Nejprve to vypadalo, že tentokráte se nám akci nepodaří příliš rozproudit, ale protože se přece jen sešlo pár opravdu skvělých kousků zboží, tak se nám s nimi podařilo dostat až na titulku Fleru, z čehož mám převelikou radost. A jen tak mimochodem, kdy jste si jen tak sami pro sebe koupili hračku? Výborná terapie, radost nepopsatelná.

Na poslední fotce je čestná strážkyně naší knihovny. Porcelánová skřítka, která na nás starostlivě shlíží z prostřední police a po nocích odhání všechny nebezpečné knihomoly, kteří by si chtěli pochutnat na knižním listovém salátu (právě jsem dočetla Lichožrouty, to jen abyste věděli, odkud vítr mé poetické psavosti vane).





Rozkvetlé okno

pondělí 14. května 2012
Tak mě ti ledoví mužici dostali. Zimu do kostí pustili, za krk studeno nasadili. Ale já se nevzdávám a jara se držím zuby nehty. Vždycky když se z vyhřátého místečka vydám na dobrodružnou cestu do kuchyně za horkým čajem, skoro až zapomenu na loupání v kříži, jak mě rozradostní kvetoucí okno. Kopretiny, pomněnky, petržílka, pažitka do polévky i pažitka krásně rozkvetlá. Silná sestava. A čerstvý salát ze skleníku, mňam. A všechny ty plechové krajkové květináče a vázičky...


Čí? Kočičí!

pátek 11. května 2012
Zhlížely se kočky v tůňce, šplhaly i po jablůňce, pak běhaly kolem Slunce.... Hrály si hry kočičí, jsou to kočky kdo ví čí...

Nový motiv. Nezdá se to, ale dá to práci, než se vyloupne. Už vím, že po něm nesmím usilovně pátrat. Že se musí objevit sám. Ruka si jen tak čmárá a najednou na mě z papíru vyskočí.

TU a TU.

Papírnictví na mém stole

středa 9. května 2012
Konečně příležitost poděkovat milé Dashi za úžasné razítko s oringlí kočkou. Moc děkuji, je parádní. Na sáčcích, do kterých se budou schovávat srdcová přáníčka, vypadá skvěle. Mám opravdu převelikou radost!




Pro koníky

úterý 8. května 2012
Koníková akce. Na Fleru. Ještě běží...

Slunečko vychází...


Halí belí...


Kočky na pomoc koníkům

Belí halí...


Srdíčkování

čtvrtek 3. května 2012
Malučko inovuju. Upravuju, přebarvuju, tisknu. Velký nezvyk.
TU.