Je to tu. Poslední den mých prvních pracovních prázdnin. Těšení i smutnění, radost i splín. Kontrasty, které k sobě patří. Přichází babí léto. Podle mě nejkrásnější část roku. Výhledy zalité okrovým odstínem, zákoutí se šípkovými keři, veselé chvilky s burčákem, záplava žlutých květin na mezích, radost z tepla a slunce, ve větru chvění z nadcházející dlouhé zimy... Tak nějak to prostě mám. Když vnímám svět kolem sebe s "outěžkem" něčeho bolavého (ne přímo zlého, spíš nevyhnutelného, řekla bych), vnímám krásné dojmy o to intenzivněji. I proto si poslední dny volna vychutnám vždy nejvíce, s pocitem, že už brzy nebudou, ale s nadšením, že je ještě mám. Podpírám dlaněmi hlavu ztěžklou obavou z nového školního roku. Čekám na vinařské slavnosti, pestré a šustivé, jako sukně krojů. Chystám se na sběračské výlety za červenými bobulemi. Rezervuji si nejlepší místo na baletní výstupy suchých trav u rybníka, již příliš chladného na koupání... S tváří otočenou k zlatému nebi, do řas jako do sítí, chytám, co mi slunce sype na tvář. Lekám se chladných nitek ve vzduchu a nerada vyhlížím dlouhou, smutnou tmu, kterou prozáří jen plameny svíček. Zaří. Sladkobolný měsíc, který mám tolik ráda.
Fotím každé zákoutí bytu i okolí. Drahý se mi směje, proč pořád dokola. Já jen žasnu, jak se svět s každou minutou a s každým mihnutím ruky mění... Výhled z okna máme úžasný. Pak ani člověku nevadí, že bydlí v paneláku...
Jak už to tak bývá, nestihla jsem v létě ani zdaleka vše, co jsem měla v plánu, ale mám radost, že jsem toho i tak stihla dost. Obrazů a obrázků tolik, že ani nevím kolik. Kamarádím už trochu s Photoshopem, konečně mám pocit, že mi pomáhá a nedělá jen naschvály. V rámci sebevýuky (ovšem s více než častým otravováním zběhlejších jedinců, že, mi.?) vzniklo jedno logo a dokonce už i pfko. Dokončili jsme komoru, vivat my! Hromada chaosu ve volném pokoji roztříděná a urovnaná v pečlivě vykoumaném systému, třikrát sláva! Přihláška na jednu výtvarnou akci poslána (hurá!), do autoškoly taky (ach jo...) A zase jsme u toho rozporuplného září, těšení i kapka strachu...
