Letos prý frčí šedá...

...šedé vánoční ozdoby jsou trendy... různé sváteční dekorace taky... tak jsem se tím řídila při zdobení stolu... hi hi...

Čerstvá várka vánočních přáníček...

...čerstvě "upečená"... Na Fleru. U sar v obchůdku na frýdeckém náměstí... A brzy už i tu...

Papírofil

Projít kolem trafiky, knihkupectví, nedejbože papírnictví a aspoň tam nos nestrčit, nadlidský úkol... Chápu, jaká muka prožívají lidé se závislostí... Vím, co se děje naší mrouskající kočce, která nás už víc jak týden terorizuje ve dne v noci neustálým "zpíváním"... Vůně papíru je pro mě prostě neodolatelná, šustění stránek návykové, touha po nových knihách nezvladatelná. Nákup papírů a výtvarných hejblátek si odůvodnit dokážu, přece jen je potřebuju k "práci". Fetiš v podobě čerstvého časopisu si taky jednou, dvakrát měsíčce dopřeju... No a knihkupectví beru útokem aspoň kdykoliv je potřeba pořídit nějaký dárek...

Poslední týdny jsou náročné, velmi. Tak jsem si tentokrát povolila nadměrnou dávku dopingu. Nejen že jsem v pátek strávila minimálně dvě hodiny ve velkoskladu papíru, ale také jsem neteřinkám pořídila báječné ježíškovské dárky - "Domalovánky" a "Moje rodinné album". Domalovánky jsem vyhlížela už dlouho, jsou v nich skvělé kresby, obrázky, náčrtky, které mají děti za úkol dotvářet, dokreslovat, vybarvovat, vymýšlet vlastní motivy... "Moje rodinné album" bylo sázkou na jistotu. Od jeho autorky mám doma "Můj prázdninový deník", kterým jsem  byla na první nahlédnutí okouzlena, když jsem ho objevila na jednom knižním veletrhu. A ani nová knížečka nezklamala. Moc se mi líbí výtvarné zpracování. A vůbec celý nápad - poznat svou rodinu. Jaký je tvůj táta? Jaká je tvá máma? Nakresli pokoj, kde spáváš u babička a dědy... Udělej si rodokmen... Pátrání po kořenech, zájem o nejbližší - věci, které by se v dětech měly probouzet od mala...

Časopis MARIANNE BYDLENÍ vyhlížím pravidelně začítkem každého měsíce. Měla jsem i předplatné, ale jít si  ulovit  nové číslo do trafiky, třeba před cestou vlakem, a pak ho zhltnout s kelímkem "coffee to go", to mi dělá radost dvojnásobnou a ráda se pro ni vzdám i slevy a jiných výhod. Vánoční číslo je fajn. Baňky z novin zkusíme s děckama ve škole. A tipů na dárky není nikdy dost... Třeba "krajkovaný" podnos na sladkosti ze strany 90, hmmm....Venkov a styl mě v trafice mile překvapil. To že má vyjít jsem nevědela. Stejně jako letní verze je i zimní na krásném papíře (zase ten papír...) a plná milých témat. Roubenky, tradice, věci znovuobjevené, to je moje... Prostírání stolu na modrém kostkovaném ubrusu, neskutečné!

Jdu si listovat... (Jo a jedno vydání Domalovánek i "alba" jsem vnutila Ježíškovi i pro mě, hi hi...)

 

 

 

Vánoční Bohemia living

Proč jsem se na vánoční číslo Bohemia living tak těšila, kdopak to uhodne?
TADY najdete odpověď a taky spoustu milé vánoční atmosféry...

http://issuu.com/bohemialiving/docs/bl_5_12/122

Koláž domácí Matyldí

Zadání

Proč se ráda při tvoření držím zadání, tedy toho, co většina tvůrčích či tvořivých osob nemá ráda? Protože když dělám obraz přímo pro někoho, vím hned od začátku, že někomu patří, že se mu bude v rámci možností zamlouvat a hodit a těšit ho a že nebude těžké se s ním tudíž loučit... Zadání musí mít samozřejmě své meze, třeba: do ložnice/fialová a stříbrná/ anděl... A zbytek je na mě.

Když se do obrazu pustím jen tak, pod návalem náhlé inspirace, už vím, že většinou nastanou dvě situace... Buď se mi výsledek tak moc nelíbí, že ho prostě zlikviduju, což je mi ale potom zase líto, kvůli nadšení a energii, která přišla vniveč. Je mi z toho smutno a pochybuju a dlouho se mi nechce na papír ani podívat, aby vše zase neskončilo fiaskem...

Nebo mi obraz přiroste k srdci, možná až nekriticky jsem s ním spokojená, kvůli tomu se cítím trapně a mám výčitky svědomí, jestli mám vůbec na něco takového právo a jestli se to "dělá", být spokojená... Taky nevím, co s obrazem dělat. Nabídnout k prodeji, nenabídnout? Darovat někomu? Co když ho nikdo nedocení, nebude se líbit? Taky by se mi těžko loučilo... Nabízí se: pověsit. Jenže zásoba zdí není nekonečná a taky bych z toho doma nerada měla nějaké vlastní umělecké "obludárium"... Takže obraz uložím do složky s pocitem, jestli to má vůbec nějaký smysl... Ach jo, zase špatně...

Mým velkým snem je uspořádat výstavu. To, co mi doma zbyde, je bohužel natolik nesourodé, že by neměla žádnou "červenou nit". Tak jsem se zařekla, že se pokusím své výbuchy tvořivosti korigovat a směřovat k určitému cíli. Jsem sama zvědavá, co z toho vzejde...