PF 2013

Přeji všem jen to nejlepší do roku 2013.

(Matylda říká, že bude zítra na losování moc unavená, tak to necháme na 2., jo?)

Rok

Je tomu rok, co jsem sem napsala první příspěvek. Celkem jsem jich načmárala sedmdesát! Kdo by to byl řekl, že mi blogové nadšení vydrží tak dlouho. Ještě mám v živé paměti ten psavý zápal, když jsem ťukala první řádky. Jsem tu moc ráda. Nadšeně pročítám každý vzkaz, který mi zanecháte a mám radost z každé návštěvy. Já jsem v tomhle děsná, i když mě nějaký nápad nebo text nadchne, málokdy se dokopu to autorovi napsat. O to víc si cením, když si někdo najde čas a napíše mně.

Narozeniny je třeba oslavit. A já bych je chtěla oslavit tak, že někomu z vás daruji obrázek. Ráda bych vám ukázala jaký, ale on ještě neexistuje. Neexistuje proto, že se ho chystám vytvořit podle vašich představ. (Jen si dejme limit A3, jo? Ať nemusím tvořit novou Slovanskou epopej třeba...) Ale něco za něco. Vy mi do komentářů napište, který z těch sedmdesáti příspěvků vás nejvíc potěšil, inspiroval, naštval, zkrátka nějak zaujal a proč... A dejte si záležet, jsem ženská marnivá, hi. Čas máte do 1. 1. 2013. To provedu novoroční losování pod přísným dohledem naší Matyldy...

Ta pravá vánoční atmosféra...

Tak jsem dnes naaranžovala květiny, zapálila svíčky, do mísy nastrojila ovoce, rozsvítila stromek, byt provoněla hřebíčkem a vánoční polévkou, usedla jsem ke stolu s časopisy a pastelkami, že si teda konečně užiju tu zaslouženou pohodu... A můj drahý vytáhl ředidlo, barvu, štětce, sundal dveře do chodby a jal se natírat futra, opravovat různé skvrnky po bytě a tak podobně. Mám podezření, že je celý nesvůj, že je vše hotovo, zabaleno, uklizeno a navařeno a že mu k té pravé vánoční atmosféře chybí "tradiční" stres a hádky... Když jsem ho viděla, jak stojí se štětcem v ruce v čerstvě povlečené posteli, vzpomněla jsem si na tatu, jak kdysi přesně tak poskakoval s barvou v peřinách a maloval ložnici. Na Štědrý den! Tom si aspoň vzpomněl den předem... Přivrtávání držáku na televizi jsem mu naštěstí rozmluvila už včera.

Nevyprovokoval mě. Nervů a konfliktů bylo za poslední měsíc až až. Zachovala jsem klidnou hlavu, pochválila ho, jak je šikovný a když jsem před chvílí narazila na tento článek, s chutí jsem se zasmála. Chlapi to tak asi prostě mají no... A víte co, ony ty sundané dveře do chodby nejsou špatná věc. Pokecali jsme dnes s tolika sousedy, jako ne za celou dobu, co tu žijeme. Jediný error byl, když nám utekla Matylda, zmateně pobíhala po baráku, zakotvila u dveří o patro výš a řvaním (mňoukání je slabý výraz) a škrábáním se dožadovala vpuštění do bytu... To by si dala, nahoře bydlí anglický buldok. Tom ji naštěstí po sluchu našel, lapnul a domů donesl chlupatou naježenou kouli. Ta se celá vysílená zavrtala do těch čerstvě povlečených peřin a leží v nich do teď. A víte co? Mně je tak veselo a milo, jak už mi dlouho nebylo. Přeji všem krásné svátky plné pohody, tolerance a nadhledu.

Sváteční chryzule

Už velmi dlouho jsem toužila po živých květinách ve vánoční výzdobě. Tak jsem si je letos dopřála. Ještě, že mají kouzelná květinová budka a srandovní pan květinář otevřeno i dnes. Možná jsem se o něm už někdy zmiňovala - nakupovat u něj je přímo kulturní zážitek. Pan květinář totiž i kdyby se moc snažil, tak prostě nikdy nemůže zapřít svou orientaci. "Dáme dneska slunko nebo chryzule?" Domyslete si k tomu ještě ostravský přízvuk a je vymalováno. Stromek měl nazdobený rozebraným křišťálovým lustrem. Fajn nápad.

A dost!

 

Když zaměníte dvě zásilky... Když peníze pošlete na špatný účet... Když zabalíte obrázek tak mizerně, že dorazí na místo celý zničený... Je na čase zastavit se, nadechnout se a pořádně si rozmyslet, jestli lze opravdu takto pokračovat. Já říkám, že ne. Víte, jak se cítí puntičkář perfekcionista, když něco zpacká? No strašně...

Na svůj krámek na Fleru jsem vyvěsila virtuální cedulku "Dovolená. Zavřeno." Hodlám teď nějakou dobu kreslit a tvořit jen tak, pro radost... Nerada bych, aby se všechna euforie, kterou prožívám, když usedám k pracovnímu stolu, někam vypařila.

Jednu výjimku ale udělám. Vlastně musím, protože sliby se mají plnit, zvláště, když jsou smluvně uzavřené, že... Zítra a pozítří budu mít stánek na Fashion Crossroads v Ostravě. Chystáte se někdo?



 

 

 

Zastavit, stát!

Tak jsem odpadla... Došlo palivo. A víte co? Dobře mi tak. Můžu si za to sama. Neumím odpočívat. Pořád mám takový blbý pocit, že jsem málo užitečná. Tak posouvám laťku výš a výš a ve finále jsem stejně akorát protivná a ubrblaná. A teď i nemocná. (Sotva lezu a stejně mám špatné svědomí, že nejsem v práci. Nenapravitelný případ.)

 

Po strašně dlouhé době jsem sama doma jindy než za tmy. Tak přemítám, vzpomínám... Už je to rok, co jsme se nastěhovali. Tak strašně rychle to uteklo! Je mi tu moc dobře, v tom našem modrobílém hnízdě...

 

Nejhezčí "doplněk", který nám tu přibyl, je stejně naše Matylda... Ještě že na fotkách není vidět to její stříbrné chmýříčko, které se na naší sedačce obzvláště vyjímá. A poškrábaný bok... Měli jsme totiž půjčené škrabadlo. Byly na něm takové růžovozelené myši. No vůbec se nám sem nehodilo. A protože jsme si vybrali kočičku s estetickým cítěním, tak raději chodila škrábat vedle sedačku... Teprve až jsme jí koupili její vlastní, šedé, tak ho přijala a nechala sedačku být. Ale může se na ní člověk zlobit? Když sám vyžaduje barevný soulad? A navíc, když je tak neskutečně ňuňatá...?

 

 

 

Koláž adventní...

Přeji všem krásný adventní čas! Kéž by byl celý voňavý, pohodový a láskyplný jako tento víkend... Včera pečení perníčků. Z těsta od babičky a od dědy, vatikánský recept, sázka na jistotu. Byt provoněný tak, až se hlava od radosti točila... a možná trochu i  z červeného vína... Večer na rozsvěcení stromu na náměstí a potom ztichlými tmavými uličkami na místa, kam člověka srdce táhne jako magnet. Cestami prošlapanými od vzpomínek... Dnes dostaly perníčky cukrový kabátek. Jako každý rok. Rituály jsou úžasná věc. Mít se na co spolehnout. Až budu jednou chystat svým vnoučatům těsto na vatikánské perníky, přivoním k badyánu a usměje se na mě babička, přivoním k hřebíčku a bude se mnou zase na chvíli děda...

Tři kočky spí v teplém pelíšku a za okny padá sníh. Svírá se mi srdce radostí, že je jim tak dobře. Svírá se mi ještě víc starostí, kolik kožíšků takové štěstí nemá. Abychom pomohli aspoň některým, "napekli" jsme pro vás v klubu Zvířata v nesnázích taky něco málo "perníčků". V tomto FLERBOXU najdete všechno naše zboží... Prosím, nahlédněte, třeba vám něco padne do oka. Třeba narazíte na dárek, který udělá radost nejen obdarovanému, ale i pejskům v péči p. Nešpora a útulku Lesan, ke kterým vydělané peníze poputují...