Važte si toho, do ložnice si jen tak někoho nezvu!
Nedávno se mě Tom zeptal. "A ložnici už jsi tam dávala?", načež mi spadla brada údivem. "Ne, proč...?" "No když tam máme Lízinku a Bertíka a vždycky to tak nasteleš, tak se pochlub, ne?...", načež mi spadla brada podruhé, až jsem ji málem musela sbírat po podlaze. Tohle že mi řekl Tom, který při každém mém příspěvku brble...: "To už zase budou všichni vědět, jaký máme vánoční stromeček..."??? No tak tedy jo, KUK, pojďte dál...
Nejprve asi kdo je to Lízinka a Bertík. To jsou prosím naše dva polštáře-hračky od mojí milované Jany Blůprintky. Kočičku kdysi darovala do některé z našich pomocných akcí a já jsem ji okamžitě čapla a ještě že tak, protože o ni byl obrovský zájem (už jsem vám ji představovala...). Tom mi ji pořád bral a přetahovali jsme se o ni tak dlouho, až našel pod stromečkem Bertíka (inspirace buldočkem od rodičů je nabíledni...) No co, i dospělí můžou mít hračku, ne? Tak si tam ti dva spolu sedí, zdobí a když si do postele vleze Matylda, je v ní hotový zvěřinec...
Možná jsem se o naší ložnici ještě nezmínila proto, že to je podle mě nejvíc zanedbávaná místnost v bytě. Teda ne že bych v ní neuklízela nebo tak něco. (Spíš naopak, jakmile Matylda ukončí své váleníčko v posteli a přesune se na gauč, naběhnu s válečkem a válečkuju a válečkuju, dokud se Matylda zase nepřesune z gauče do postele a já běžím válečkovat do obýváku. Lízinka a Bertík naštěstí nechlupatí.). Jde spíš o to, že v ostatních místnostech se občas něco vylepšuje, inovuje, kdežto ložnice je pořád stejná, maximálně že se změní povlečení a pléd. Ona naše ložnice je jednak strašně prťavá a taky, co by kdo potřeboval v ložnici víc, než postel a skříně a to všechno tam je...
Plány k úpravám by byly, ale žádné z nich nehoří, tak je pořád odsouvám na konec seznamu "je třeba udělat." Už dlouho mám zálusk pověsit do okna záclony a závěsy. Jinde v bytě je nechci, ale sem by se asi hodily, pro útulnější atmosféru. Taky je zde jedna volná plocha, která je mi útěchou, že až dojde místo na knihovně v obýváku, budu moct expandovat právě sem. No a v neposlední řadě, ba dokonce bych řekla, že na prvním místě na seznamu "to do v ložnici", je pověsit obraz vedle jednoho, který zde už visí. Jenže to bych ho nejprve musela vytvořit, což bude právě ten kámen úrazu, proč tam ještě není... Každopádně ten, co už je pověšený, rozhodně stojí za to! Už jsme o něm také psala. Je to ten, který jsem dostala od mámy k narozeninám. Jsem na něm já a Tom a naše Matylda (kterou jsem v té době ještě neměli - je nám prostě souzena) a všichni jsme pod křídly anděla a za námi je kousek Holešova, prý aby se mi po něm ve Frýdku tolik nestýskalo...
P.S.: Opravdu hodiny nečíhám, až bude Matylda v tom správném záběru. Ona se v něm prostě vyskytne vždycky tak nějak sama.
