Ovečky tak kruté...

neděle 24. února 2013
Básně od Jana Skácela mám moc ráda. O to víc mě bavilo nechat ruku, aby jednu z nich zachytila na papír v trochu jiné formě, než jsou slova.
První z výměn je v plném proudu. Moc se těším na puntíkované krásnosti a ještě víc jsem zvědavá, jak to bude obrázkům pasovat v novém domově. (Jani, bude foto?)


Jarní kolekce

čtvrtek 21. února 2013
Vždycky se mi hrozně líbí, když je někde napsáno: "pracuji na nové kolekci"... Jakože někdo vytváří něco uceleného, jednotlivé kusy, které spolu souvisí... Už jen proto, že já většinou skáču od jedné věci k druhé, od jednoho stylu k jinému... Zaprvé: na nějakou kompaktní sérii většinou nemám čas a zadruhé: nemám na ni ani dostatek trpělivosti. To, co vám chci dnes ukázat, se kolekcí nedá nazvat ani náhodou, ale jelikož se to skládá z více než jednoho kousku, budeme se tvářit, že to kolekce je, ano? (Dokonce i modelku jsem měla naptanou na focení, no tak řekněte sami, chi...)

O co mi teda vlastně jde... Jednou za čas si nechám udělat pro radost pár placek a zrcátek, abych měla nějaké ty drobnosti pro kamarádky k podarování. Tentokrát jsem si jedno zrcátko konečně schovala pro sebe a motiv se mi zalíbil natolik, že jsem si ho poručila párkrát vytisknout i jako plakátek. Jeden už je v kuchyni v naší minigalerii. Druhý zatím v rámečku jen tak, bez dalšího "osudu"... (Počítejte se mnou: placka + zrcátko + plakátek! No, tak!)

Další radost, kterou jsem si neodpustila, byla objednávka čerstvé várky washipásek.  Modrá puntíkovaná - to je pro mě už celkem fatální volba. Stačí se podívat do mé skříně, do skleníku, vlastně kamkoliv po bytě... A taky se mi zachtělo mít jedno "klubko" růžové a jedno ptáčkové... (Myslím, že volba motivu jasně dokazuje naprostý deficit jara...)

Poslední dobou mě kombinace temně modré a růžovomeruňkuvé hrozně baví. Když jsem připravovala "ptáčky", neměla jsem tucha, že je to momentálně velmi módní kombinace. Prostě se mi zachtělo takového obrázku, pracovala jsem na něm a bum, druhý den jsem si přečetla, že se tohle jakože zrovna "nosí". Už se mi to párkrát v životě stalo. Něco jsem si vybájila, vytoužila, vymyslela a ono se za týden ukázalo, že je to žhavý trend. Vždycky si říkám, že už jsem asi někde zachytila první signály nové módní vlny a podvědomě jsem je přijala za vlastní nápad. Ale v koutku duše pořád tajně doufám, že to tak není, že mám prostě nějaké kouzelné čidlo a že se ho jednou naučím i ovládat. (A budu strašně bohatá. Ha ha.)






Lentilkové narozeniny

neděle 17. února 2013
Tomík má narozeniny, takže vydatně slavíme. Dle nadpisu by člověk usoudil, že mu bude deset nebo tak nějak, ale proč by člověk nemohl mít barevné řetězy a lentilkový dort, i když je mu pravda už trochu víc, že... Nějak se ta absence barev a světla dohnat musí a chmury se báječně zahánějí stříháním barevných koleček... Taky jsem usoudila, že je dobrý nápad mít narozeninovou "palmu". Na Vánoce stromeček, na narozeniny "palma". (Vím, že to palma není, ale narozeninový zamiokulkas zní prostě blbě no...) Takže jsem ji nazdobila, tak trochu i za věrné služby, protože je to jedna ze dvou květin, která nechcípla hned po týdnu, co jsem ji donesla domů. (Ta druhá je "sloní noha", která statečně snáší i Matyldino okusování...)

Z obýváku je tedy tento víkend hodovní síň, aby se pohodlně usadilo početné příbuzenstvo... Stavební úpravy se osvědčily (a věřím, že už i sousedé zapomněli, jak se při bourání zdi třásl celý panelák...). Když se dá stůl na celou délku pokoje, klidně se k němu vejde i 15 lidí (a s trochou nepohodlí i víc).

A když má člověk šikovnou kamarádku, to se to chystá. Zvláště, když už jsme sehraný tým, kde každý člen přesně ví, co dělat. To se pak stihnou za odpoledne napéct muffiny, slané záviny i dva dorty. Ještě že já tu svoji Barunku mám! Čímžto jí děkuji za všechno, co pro mě dělá, moc si toho vážím! (Ona se na mě totiž po minulém příspěvku trošku zlobila, že prý jí chci být nevěrná a ještě si na to dávám inzerát. Ona je totiž moje vrchní šička, abyste rozuměli... Jenže mě je hloupé jí pořád s něčím otravovat, aby ušila tohle nebo tamto... Tak jsem si řekla, že to tentokrát zkusím jinak a vidíte to, ono se jí to dotklo... Dešifrovač internetové absence emocí: prosím, čtěte s nadsázkou...)

Milý Tomíku, všecko nejlepší!




Výměnová...

pondělí 11. února 2013
Nedávno mi kamarádka vyrobila úžasná razítka. Udělala je podle mojí vizitky a poslala jako překvápko. Měla jsem z nich obrovskou radost, ovšem naše Matylda zřejmě taky. Samou láskou je snědla, a to doslova. Po jejím důkladném zákroku ležela razítka rozkousaná na cimprcampr po celém obývacím pokoji. Poprosila jsem Dashu, zda by mi neudělala nová, že si je ráda dokoupím. Navrhla mi, že když jí pošlu jeden svůj obraz, který se jí líbí, tak mi je dodá mileráda jen tak a navrch jako nášup i nějaká další. To jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít!

Tak mě napadlo... Že by se mi třeba mohla podařit uskutečnit i nějaká další taková výměna...? Někdo by možná ocenil obraz nebo přání k nějaké příležitosti, možná návrh svatebního oznámení nebo pozvánku na nějakou akci, exlibris nebo jiné cedulky...

Já třeba neumím vůbec šít. A to by se mi tolik hodily košíčky do koupelny, třeba na natáčky... Nebo do obýváku na časopisy... Kapsička na drobné, na šminky, běhoun na stůl...  Taky neumím plést, háčkovat, pracovat se dřevem...

Tak co, je to úplný nesmysl nebo jsem někoho zaujala...? 



Do rybářovy ložnice

sobota 2. února 2013
"Ahoj tati, udělalo by ti něco opravdu radost k narozeninám?"
"Hlavně přijeďte..."
Klasika.
"Hmm, tos mi pomoh... A jak se jinak máš?"
"Teď jsem si předělal na chatě ložnici, však ti to tu všechno ukážu, až tu budete."
Cvak.
Tak jo, tak teda něco do ložnice...







Pololetí

pátek 1. února 2013
Někdy mám svou práci opravdu ráda...