Poslední dny veškerý můj čas i kreativitu polyká tvorba pracovních materiálů do práce. Možná znáte projekt EU peníze školám, díky kterému z dotací škola získá nějaké fajn věci do vyučování a učitelé na oplátku vytvoří balík výukových materiálů. Mně spadla na hrb první várka a tak sedím a házím moudra na papír, až se mi z hlavy kouří...
Pár dní jsem neměla k dispozici foťák, díky čemuž jsem zjistila, že jsem na fotografování už docela slušně závislá. Já se teda za zvlášť zdatného fotografa nepovažuji, ale cvakat pro radost mě fakt baví... Takže jste přišli o tak veledůležité věci jako kytku jarních květin z procházky, paletu zapatlanou barvami či další z Matyldiných roztomilostí, hi.
Kromě těchto mě potkalo i několik dalších zásadních událostí.
1. Ztratila jsem diář! Katastrofa, pohroma, KONEC SVĚTA! Jsem bez něj naprosto nemožná, mám pocit, jako by mi někdo amputoval kus mozku. Taky je mi dost nepříjemné, že naprosto netuším, kde jsem ho vytratila, měla jsem v něm několik docela osobních věcí...
2. Puntík alias Magdalena mi uložila báječný úkol. Stala se totiž krásná náhoda. Její muž Tomáš Gabriel je nominován na Cenu Jiřího Ortena a ona si přála uchovat tuto velikou slávu v obrázku ode mne. Poslala mi krásné verše ze sbírky Tak černý kůň tak pozdě v noci pro inspiraci. Jsem nadšená, že se můžu do něčeho podobného pustit. Už jen proto, že jsem se díky diplomové práci na téma "Nositelé Ceny Jiřího Ortena a literatura XXI. století" stala před dvěma lety (už!!!) oficiálním MaGoRem... Jen mě moc mrzí, že je vyhlašení "Ortenovky" na knižním veletrhu Svět knihy už ve čtvrtek a že u toho tudíž nemůžu být.
3. A teď jedna pecka. Díky úžasné Alence Vorlíčkové je moje jméno zapsáno v programu Světa knihy. Chápete to? Úplně normálně a ještě jsem tam uvedená jako ILUSTRÁTORKA! No to jsou mi věci. Alena zde bude představovat svůj projekt Pohádky pro společné čtení. Takže kdybyste měli cestu, budeme tam (sál Rosteme s knihou - pravé křídlo) od 16:00 do 16:50. Z programu: Představení pohádkových sešitů pro začínající čtenáře, společné čtení s Alenou Vorlíčkovou, pohádkové dílničky a soutěže s ilustrátorkami Magdou Štajnerovou, Jitkou Zajíčkovou, Terezou Vlkovou a Petrou Antonovovou. Juhuu!
Jste vlastenci? Zrovna o tomhle jsme nedávno přemýšleli v hodině občanky. Jsem ráda, když se zadaří a téma se prolne více hodinami, proto jsem s nadšením přijala výzvu k výtvarné soutěži na téma "Má vlast", která mi přistála na školní email. Mohli jsme tak své dojmy ohledně vlastenecví i výtvarně ztvárnit. Přemýšleli jsme, na co jsme v naší zemi hrdí... Objevila se hokejová národní reprezentace, Rumcajz, některá úžasná místa jako Lednice, Praha či výhled z okna na Lysou horu... Protože je v soutěži kategorie 15 - 115 let, do které tentokrát spadám i já, rozhodla jsem se do tvoření pustit taky... Děcka umí ocenit, když je člověk podpoří, třeba i vlastní prací, a tím víc se pak vyhecují (rýsují se některé fakt povedené věci). Když jsem uvažovala, co českého nejvíce bere za srdce mě, došla jsem k tomu, že krajina. Zvláště ta, na kterou se každoročně těším nejvíc a která snad brzo rozkvete, májová. Plná bílých keřů, voňavá, bzučivá. Zvlněná pole, žlutá, hnědá, zelená... A jako korunka krásy - kaplička nebo kříž. Když už jsem dneska v tom chvástání a naparování, dovolte mi, vážené obecenstvo, abych citovala sama sebe. Takže ehm, ehm:
"Téma kulturní krajiny vyjadřuje jedinečnost a nezaměnitelnost té či oné země a umožňuje nám tak plně pochopit, ale i procítit tolik abstraktní výraz „domov“. Můžeme totiž milovat Provence, obdivovat zelené louky Irska a toužit po plážích Karibiku. Ale když se řekne „doma“, vybaví se nám s nostalgickým zachvěním jedině onen osobitý ráz české krajiny – historické, strukturované v gotice, renesanci a baroku. A jak jinak vyjádřit tento duch země, než skrze drobnou památku v poli či u cesty, střeženou vzrostlými stromy? Co je pro typickou venkovskou krajinu příkladnější než detaily drobných stavbiček dodávajících jí typický ráz a kolorit? "
