Tak buď čte některý z rodičů mých žáků můj blog (zdravím!) nebo mám úžasně empatické děti (což je asi více pravděpodobné...) Výborné sýry, růžové víno, antistresová koupel... Ze všech květin jsem si uvázala jednu krásnou kytici. Zátiší s obrazem a jeho jakoby odrazem na stole mě nikdy nepřestane bavit. Talisman nad dveře, úžasný! A jde se prázdninovat, aspoň na týden, pak ještě týden letní školy...
Víte, prý se tu má cosi rušit a mazat... Já se tady v těch věcech vůbec nevyznám, jen jsem pochopila, že se mi asi vypne můj úžasně přehledný seznam oblíbených blogů, které si každý den otvírám místo novin... Stejně tak ti, co se koukají ke mně, ztratí spojení... Nechce se mi to teď řešit, až k tomu dojde, tak snad najdu náhradní řešení... Ale věřím, že si ke mě najdete cestu i tak... A jen tiše doufám, že se mi nevymažou fotky nebo i další věci. Nějak jsem si ten svůj deníček oblíbila a nerada bych o něj přišla...