Vzpomínky...

úterý 29. října 2013
Kdybych nemusela slavit Halloween v práci, asi bych si na něho ani nevzpomněla... Dýňové lucerničky a tak, to jo. To já ráda. Ale přece jen, Dušičky jsou Dušičky... Na své blízké, kteří už mi odešli, vzpomínám pořád. I na ty, které jsem třeba ani nepotkala. Na prababičku Marii. Na pradědu Aloise, který nechal postavit náš dům. Nejvíce ale na dědu Lexu. Umřel, když mi bylo patnáct. Takový jalový věk... Brečela jsem, ale asi jsem se s ním tenkrát ani pořádně nerozloučila. Ovšem čím jsem byla starší, tím více se mi kradla na mysl věta: "Kéž by u toho byl děda Lexa..." Když jsem maturovala, když jsem státnicovala... Letos jsem se rozhodla, že své vzpomínky zhmotním. Proč utrácet za kytice, když je všude kolem tolik báječného materiálu. Vzala jsem nůžky a vyrazila na procházku... Představte si, já málem zapomněla, jaká slast je taková dlouhá procházka!  Kdysi jsem chodila na velmi dlouhé trasy, pak jsem ale potkala svého muže a tak nějak jsem se mu podřídila v tom, že procházka, při které se nedobývá vrchol a nevyplivne se u ní duše, není procházka. Jaksi mi ale tyhle výšplhy nedělaly takovou radost, jako ty minulé toulky po okolí. Nedávno mi ovšem jedna dobrá duše řekla: "Chlapi to mají jinak, ti museli rychle chytit mamuta, vyvinout velké úsilí za krátký čas. Ženský sbíraly bobulky a kořínky, chodily pozvolna a daleko." Takže, honem zpátky ke kořenům. A tentokrát i stylově s těmi bobulemi. A potom si za odměnu sednout jen v tričku na sluníčku pod okna a vázat a vázat... A u toho vzpomínat...

Tabulovka

pondělí 21. října 2013
Já to věděla, že bude s tabulovou barvou legrace. Květináče nehodící se barvy, zavařovačky, všecko sem!!! Nápad na lucerničku jsem našla na některém ze zahraničních blogů, ale neuložila jsem si, na kterém, tak se omlouvám, že neuvedu zdroj... Zkoušela jsem i šedou verzi, ale černá je prostě černá. Myslím, že Dušičky jsou letos vyřešené...


Rok velkého překonávání se

sobota 19. října 2013
     Takto bych otitulovala rok 2013. Byly i roky náročnější, to ano. Třeba ten, kdy jsem psala diplomku, státnicovala, do toho jsme od podlahy (doslova) rekonstruovali byt a po promocích místo oddechu následovalo hledání práce a sžívání s učitelskou realitou (letos v září jsem začala svůj třetí učitelský rok - neuvěřitelné!).
     Letošek je oproti tomu pohoda. Žádné státnice, v práci už se umím otáčet a doma je doma, žádné škrabání omítek a rozbombardované zdi (a těch pár úprav, to jsou jen radosti...) Ale přesto bych řekla, že letošní kroky vpřed, ty byly opravdu zásadní a náročné. Protože - bydlení, práce, vysoká, to všechno jsem moc chtěla dokázat a když se chce, tak to taky jde. Horší je, když se nechce, ale jít to musí... Hlava říká, jo jo, je to potřeba a všechno ostatní řve, fuuuj, bleee...    
     Nejdřív v květnu řidičák... Mám ho a řídím. To je hlavní. Že by se dostavovaly pocity řidičské euforie, to vůbec. Kdyby mě Tom za volant občas (často!) "nedokopal", tak bych asi nejezdila vůbec. Ale přesto, jezdím...
     No a tento týden jsem vysmýčila dalšího kostlivce, který mi v hlavě strašil už pěkně dlouho. Přesněji, šest let. Konečně jsem se, opět s pomocí, tentokrát kamarádky, odhodlala jít k zubaři, respektive zubařce. Když jsem byla naposledy, odcházela jsem s děravou pusou, tváří velikosti fotbalového míče a barvy zralých švestek. A pak už jsem nešla. Rok, dva... Až z toho bylo šest let. Když jsem ve čtvrtek dosedala do křesla, bála jsem se, že dostanu rovnou klapací zuby. A ono, světe div se, až na dva drobné nedostatky, nic. I to vrtání jsem přežila... A k nové, hodné a milé, paní zubařce, už budu chodit pravidelně, slibuju.
     Nevím, jak to máte vy. Znám lidi, kteří k dodržení předsevzetí potřebují svůj cíl někomu sdělit a mít nad sebou dohled. Já to mám úplně obráceně. O mém rozhodnutí nesmí nikdo vědět, protože jinak mám pocit, že mě pořád všichni kontrolují a to mi dělá moc špatně. Takže své letošní třetí velké odhodlání zatím neprozradím. Ale jestli se povede, určitě se pochlubím...

     No a protože za úspěchy je třeba se odměnit, běžela jsem ze zubařského křesla rovnou do obchodu Barvy-laky. V košíku přistála tabulová barva, barvy na textil, barvy na batikování a sprej na cokoliv. Doma jsem vytahala nasyslené plátěné tašky, nepoužívané květináče a zavařovačky a už to jede... I přes Tomův odpor, že v nerezovém hrnci opravdu batikovat nebudu, můj tvůrčí zápal jako první schytaly tašky (hrnec přežil). Je třeba začít syslit na Vánoce, no ne?

Nápověda pro Ježíška

pondělí 14. října 2013

Kdybys, Ježíšku, nevěděl, co s penězi... (A taky abys měl dost času na shánění, to dá rozum...)
1. www.kika.com
2. http://www.slovart.cz
3. www.ikea.cz
4. www.amazon.com
5. http://www.shabby-shop.cz (modrá by byla ještě o kapku lepčejší)
6. http://www.fler.cz/pointa

Zlatý cop

středa 9. října 2013
Už se to peče... Moc se těším!

B♥P, 28. 9. 2013

pondělí 7. října 2013
Černý pes, černý kůň, černá nevěsta a černý ženich... A všechny svatby s přídomkem "originální" rázem blednou závistí. Vy, čtenáři mého blogu, už moji kamarádku Barunku tak trochu znáte, že jo... A taky moc dobře víte, že všechno dělá "po barunkovsku", tedy po svém, tedy úplně jinak, než je zvykem. A že mě, suchopárnou tradicionalistku, "nutí" k tomu, abych se do jejich projektů zapojovala taky. Naposledy třeba do toho "jak uspořádat svatbu během tří týdnů." Teď už to teda snad vyprdolit můžu... A tu svatební agenturu si jednou otevřu, abyste věděli... Oznámeni nakreslím, květinové vazby nachystám, výzdobu udělám, svatební květinu navrhnu, nevěstu učešu a jako bonus aj utopence naložím... Tak mi řekněte, jestli nemám ty nejlepší přepoklady...

Barunko, Pavlíku... Přeji vám, ať vás báječnosti a úžasnosti provází každý den a ty věci nepěkné, které se taky občas objeví, ať vás vždy jen posílí a posunou dál...

Za většinu fotek, hlavně ty figurální, děkuji šikovné fotografce Zuzce. 

Meduňka vs meruňka

úterý 1. října 2013
Ovšem, že na letní zásoby přijde tak brzy, to jsem fakt nečekala... A tak teď řeším zapeklité dilema.
Meduňka nebo meruňka?