Adventní věnec

Letošní baněčkový. Před Vánoci jenom vyměním zelený korpus... Nadšení = nekonečné.

Okénko protivné učitelky: Milé blogerky, slovo Vánoce se píše s velkým V!!! Stejně tak názvy jiných svátků jako třeba Velikonoce či Dušičky... (Ano, taky mi občas ujede chyba, ale tohle mi prostě trhá oči... Vždyť ty Vánoce si to velké V přece zaslouží...) 

Koláže rekapitulační

Rekapitulace v listopadu? Ale tak proč by ne... Někdy je nejlepší udělat to, na co máme chuť, hned. Na co pořád čekat. Občas je mi líto, že některé fotky použiju jednou a šlus. Tak jsem si ty letošní chtěla připomenout. Při prohlížení mi znovu došlo, jak moc mám svůj blog ráda. Kolik radosti mi dává. Všechno to focení, aranžování, psaní... Jak moc mě těší, když mi někdo nechá vzkaz, pošle email, pochválí mě, napíše, že ho mé příspěvky inspirují... DĚKUJI!!! Opravdu a upřímně...

Hošina

Portrét chlupatého miláčka? No problemo. Tentokrát to slízl kocour Hošina. Matylda při focení ani nelezla do záběru, protože "jak jako jiná kočka?" Navíc měla moc práce se spaním...

První vánoční

Balíte dárky průběžně nebo na poslední chvíli? Já průběžně, protože jinak bych se ve všem tom papíru a stuhách asi utopila... Ne že bychom byli takoví hamťalové a museli mít tuny darů, ale je zkrátka dlouhý seznam lidí, které chceme potěšit a když má každý dostat po balíčku, ono se těch dárků sejde dost. Přiznám se, že už jsem letos úplně lapena a nemůžu se dočkat výplaty, abych mohla vyrazit na další várku darků a nezbytných vánočních serepetiček. Žádné revoluce v dekoracích neplánuju. I letos se budu držet naší osvědčené modro-bílo-přírodní kombinace. Když jsem na tomto blogu narazila na příspěvek o Galerii Mariette, kde mají nepřeberné množství vánočních ozdob, na první pohled jsem se zamilovala do modrotiskových baněk. Bylo jasné, že se pojede na výlet do Vizovic. A taky že se jelo. Krásný podzimní den, prohlídka zámku, křehká krása ozdob... Před bankrotem konta mě zachránila nějaká "dobrá duše", která mi v obchodě nechala poslední dvě balení baněk. (Ono jich bylo ráno ještě dost, jenže... Kdo by se s tím tahal na prohlídku zámku, že...) No nic, aspoň máme důvod si cestu do Vizovic zase někdy zopakovat.    

Zlatý cop

Tak. A už je to upečeno. Pohádkový sešit Zlatý cop. Jeho autorkou je Alena Vorlíčková. Alena je vlastně taková moderní sběratelka pohádek, což mi přijde úplně fantastické. Že někdo v dnešní době sbírá a sepisuje pohádky. Alenka loví ve slovinských vodách, pohádky překládá a upravuje tak, aby se dobře četly i těm, které čtení normálně "bolí". Další info o projektu Pohádky pro společné čtení, ostatní pohádkové sešitky i možnost objednávky najdete na těchto stránkách.  

Mám velkou radost, že jsem mohla ilustrovat zrovna tuto pohádku. Je sice drsnější a smutnější, než bývá u pohádek zvykem, ale možná i proto je tak poutavá a čtivá. Obrázky mi úplně samy skákaly na papír, tak moc mě příběh víly se zlatým copem inspiroval. Už je tedy konečně na světě - "moje" barevná knížka. Jupí! 

Dýně

Strašidelné Halloweenské tradice a české vzpomínkové  Dušičky si nejsou zase až tolik vzdálené, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vždyť přece z evropského svátku Dušiček Halloween vznikl. A v Podkrkonoší se prý dokonce v minulosti pořádaly průvody strašidelných a děsivých masek podobné těm dnešním americkým. Ani výroba luceren z dýní není českým tradicím vzdálená. V Uherském Hradišti na výstavě obrazů Joži Úprky jsem fascinovaně hleděla na obrazy žen v krojích sedících kolem vydlabaných dýní se svíčkou. A to jsou prosím díla z let 1887 a  1897. Schválně, zkuste si hodit do vyhledávače Joža Úprka "Na Dušičky" nebo "Dušičky". A dýňová polévka? Tu můžu po hektolitrech!