Černobílá výměna
sobota 25. ledna 2014
Sluší jim to spolu, že? Až je škoda, že se jen na chvilinku potkají a pak pofrčí každý/á jinam... Taštička do Frýdku, obrázek do Olomouce. Jani, děkuji! Jsem nadšená!!!
(Ne)barevná inspirace
úterý 14. ledna 2014
Málem jsem zapomněla, jaká kouzelná místa mám přímo za zadkem. Stačí ujít pár kroků od našeho paneláku... Doby, kdy jsem si libovala v teenagerovské melancholii a zbožňovala jsem pochmurnou přírodu, už jsou sice pryč, přece jen dávám přednost jásavému jaru a létu, ale pořád má pro mě neskutečné kouzlo... Všechny ty odstíny šedé, hnědé a béžové. Nádhera. Vzpomínala jsem, jak jsme se tu před lety procházeli s mým Tomem a já jsem vždycky strašně brečela, že od něj musím odjet po víkendu pryč. To byl tak hřejivý pocit, že se k němu po procházce můžu vrátit, k nám domů, do tepla, k hrnku kafe, a že nikam nemusím odjíždět...
Po návratu, jen co mi rozmrzly všechny prsty, jsem vytáhla barvy a papíry a nechala jsem ruce a hlavu, aby si dělaly, co je zrovna napadne. Že z toho vylezla převaha béžové mě vůbec neudivuje. Apropo, po pánské inspiraci jsem upotřebila další z vašich fajn nápadů - ptáčkové téma.
A vítězem se stává...
pátek 10. ledna 2014
Z krabičky na mě vypadl lísteček se jménem Jolany z blogu V Jahodovce. Gratuluji! (A prosím o adresu, kam mám poslat balíček - oringle@email.cz.)
Všem moc děkuji za super nápady a inspiraci. Do některých jsem se už s chutí pustila. Třeba do přání pro pány... Snad se budou líbit. A určitě se pokusím zrealizovat i některá další.
První várka přáníček
neděle 5. ledna 2014
Děkuji za všechny skvělé tipy! (A těším se na další...) Momentálně jedu na přáníčkové vlně, ale některé nápady už jsem zrealizovala... Jen mít čas je i nafotit. Snad zítra...
Koláž novoroční
středa 1. ledna 2014
Třináctá komnata jest uzavřena. Pro mě to nebyl špatný rok. Snad jsem od něj dostala i víc, než bych si zasloužila. Lidé kolem mě ale ne vždy byli šťastní. A já jsem všechno to krásné, co přicházelo, asi hltala příliš zhurta. Mám kvůli tomu trochu špatné svědomí. Jako když se přecpete, je vám fakt zle a na to, co jste jedli, si už ani nepamatujete. Mé odhodlání do roku čtrnáct je teda nabíledni. Budu pracovat na tom, abych všechno úžasné, co ke mně přijde, vnímala hluboce a naplno. A nejvíc ze všeho si přeji, aby lidé kolem mě byli šťastní a spokojení. A zdraví. Svátky opentlené virózou a dalšími neduhy člověku napoví, co je opravdu důležité...
A jestli můžu být neskromná, byla bych nadšená, kdyby mi ruce malovaly, hlava nápady přinášela a srdce láskou k výtvarnu stále vášnivě hořelo.
