V pátek jsme měly blogový sraz frýdeckého okresu. Už podruhé. Moc jsem se na ty šikovné duše těšila. Je to velmi příjemné si popovídat s někým, kdo svět vidí tak nějak stejně. Tak jsem psala svému milému: "Mám mecheche, přijdu pozdě." Drahý odepsal: "To si můžu pozvat milenku..." Já na to: "Ale bacha, zas tak dlouho tam nebudu." On: "Nevadí, to bude rychlé." Já: "Paráda, tak to mi stihneš ještě přivrtat i police." Žádná odpověď.
Večer jsem dorazila domů a tam našla tři přivrtané konzole ze šesti, v bytě absolutní bordel a naprosto zničeného Toma. (Doufám, že fakt jen z těch polic.) "Slibuju, že zítra už ty tři zasrané police fakt dodělám." Promiňte mi, ale nelze necitovat doslova.
A když Tom řekne, tak je, a tudíž mám od včerejška svou kreativní knihovničku. Na kuchařky, na různé patlací knihy a podobné poklady.
