...kovářova kobyla... Tolik oznamek jsem udělala a sobě ne? No to teda! Jak už to tak bývá, tak právě to vlastní mi dalo nejvíc zabrat... Ale mám z něho radost, velikou.
Omlouvám se těm, kteří mají dostat oznamko v papírové podobě a ještě ho nedostali a poprvé ho vidí tady... Nějak to rozdávání trvá déle, než jsme plánovali. Ono sejít se s každým osobně, to není jen tak... Jenže já už to nemůžu vydržet. Protože sdílená radost, stonásobná radost, no ne? Už tak se plácám po rameni, že jsem to toho tři čtvrtě roku vydržela nevytroubit...
