Podnos až pod nos...

Na snídani do postele... Na denní poštu... Na odpolední kafíčko... Jak je libo.

6 x 30 x 40 cm.

Celonedělní práce.

Kapesníkokrabičky se docela chytly, jsem zvědavá na osud táců...

Krabička kočičí

Krabičková mánie pokračuje. Je třeba začít myslet na Vánoce (už vidím ty protočené panenky od některých, cha...) Tato je na přání, pro milou tetu Sovu. Pro děvčátko s růžovomodrým pokojíkem. Ostatní výtvory z pochopitelných důvodů publikovat nemůžu. 

Na kapesníčky...

Dejte mi čas a důvod malovat... Dejte mi barvy a štětce... Pusťte mi anglickou detektivku nebo oblíbený film...Nechte mě vzpomínat na něco překrásného a těšit se na něco velkého... Dovolte mi plánovat a stavět vzdušné zámky. A já budu absolutně šťastná. Nejšťastnější, když se vše protne v jednom okamžiku, tak jako dnes dopoledne...

U krabiček řeším jeden praktický problém. Zatím je "distribuuju" jen jako dárky. A nevím, jestli se pustit i někam dál. Pořizovací cena materiálu je poměrně vysoká a toho času, co nad jednou strávím... Cena by byla prostě vysoká. Tak nevím, koupil by je někdo? A za kolik by člověk asi byl ochotný si takovou krabičku pořídit?

Proč bych se nejraději vdávala pořád dokola...

Svatba je silně návyková záležitost. Aspoň pro mě. A každý den mě víc a víc mrzí, že už nikdy nebudu nevěsta... Pořád jsem přemýšlela, co mě celý svatební den drželo v nadpozemských výšinách (kromě alkoholu samozřejmě... no, asi bych měla napsat kromě lásky, ale tak... víme jak to je, ne?), až to přesně vystihla kamarádka. Říkala, že se bála, že budu zklamaná, když viděla na našem svatebním blogu, co všechno jsem si na svatbu navymýšlela. "A ono ti to fakt všechno vyšlo..." Po celý "den D" i dny před tím se objevovala stále nová a nová, milá a dojemná překvapení... Třeba když se dort, který jsem nakreslila, dokonale vyloupl do 3D podoby. Nebo když se začali sjíždět modro-šedo-béžoví hosté. ("Všichni to pro vás udělali, protože vás mají moc rádi, to se nedalo přehlédnout." Úžasný pocit, že vás má tolik lidí upřímně rádo. Mamka s babičkou dojatě chodily mezi přáteli a děkovaly jim, že jsou a že jsou s námi...) A nebo jak to Tomovi tak moc slušelo... A ten neopakovatelný výraz, když mě uviděl v celé nevěstovské kráse poprvé. ("Změnilo se něco mezi vámi po těch deseti letech, co jste spolu?" ptala se mě šéfová. Jo, změnilo. Je milé společně vlastnit spiklenecký pocit, že jsme měli pro sebe jeden úplně výjimečný den. A to ani jeden nejsme zrovna romantici.) 

A co všechno tedy udělalo naši svatbu nezapomenutelnou?

1. Svatebčané

Rozhodně na prvním místě. Bez jejich skvělé nálady by to nešlo. A bez jejich puntikovaných ohozů... A bez svatebních darů a přání. Ani jedna hovadina. Fakt! A i jelen byl...

2. Šaty

Šaty jsme si nechali šít. U kamarádky švadlenky, která mi spíchla model už na stužkáč, na promoce... ZDE jsou její stránky. Má požehnané ruce. 

Moje ze lnu a madeiry, Tomův "obleček" z přírodního plátna. Bloudění po svatebních salonech jsem si nechala mileráda ujít. Při představě, že by mě někde v celé mé rozložitosti soukali do korzetu a tuny organzy, se mi dělá mdlo i úsměvno zároveň. A velmi mě těší, že šaty jsou jen a jen moje a nikdo jiný se  v nich vdávat nebude...

3. Dort

Taky tak nemáte rádi máslové dorty? My máme navíc jednu obrovskou výhodu. Bydlíme na ulici, kde má sídlo výrobna medového dortu Marlenka. Nechat udělat dort celý z Marlenky považuju za jeden ze svých nejlepších svatebních nápadů. Potažený fondánem. Tmavě modrým s bílými puntíky. Byl úžasný. 

4. Květiny

Že květiny miluju a ráda s nimi pracuju, je všeobecně známo. Velmi sympatický je mi ekopřístup květinářství Efemér či Květinového lahůdkářství, které využívají aktuálně kvetoucího šáší. Přímo na svatební kytku jsem si pravda netroufla. Navíc, ochudit se o zážitky při objednávce u Stani Blably, to prostě nejde. Ale kytičky do váz na svatební tabuli, ty jsem si odpustit nemohla. Obilíčko a makovice jsem sbírala a sušila už od dubna a v pátek před jsem oškubala kolem kolejí a na zahradách kdejaké chrostí. Člověk najde tolik krásného bodláčí, když se pořádně dívá...

Svatební hosty jsem poprosila, aby mi místo pugétu přinesli jednu bílou růži. Kdybych věděla, kolik trablů jim tím způsobím, asi bych se na to vyprdla. Ale zase ta krása ve vázách na druhý den, ta za to stála...

5. Cimbálovka

Tom měl dvě zásadní svatební přání. Jet trabantem a aby hrála cimbálovka. Inu, tak měl traboška a cimbálovku. Folklor milujeme. Ve všech podobách. A naši CM Ostravicu z Frýdku-Místku jsme náležitě hrdí. Bez nich by zábava nebyla ani poloviční.  "Jdou vojáci, jdou vojáci, jdou..." (Víte, že se dá udělat prima štrůdl z hostů i bez té příšerné "mašinky", co se vždycky hraje?)

6. Prstýnky

S puntíkama. Jak jinak. Dorozumět se s jejich tvůrcem bylo sice trochu složitější (asi umělec každým coulem), ale pro ten výsledek mu to ráda odpustím. Stránky ZDE. Tom svůj prstýnek dokázal ztratit třetí den po svatbě...

7. Auta

Jak podoknul můj taťka: "NDR vs NSR." Já chtěla brouka, Tom traboška. Oba jsme po haluzi sehnali a dokonce ve stejném odstínu. 

8. Místo

Hostinec U Svatého Jána. Nelze jinak, než doporučit. Výborné jídlo, příjemný personál. Přístup "nic není problém". A za velmi přijatelnou cenu. Pokud jste ze severní Moravy a přejete si mít svatbu "vše na jednom místě", zajeďte se tam mrknout. Obřad pod širým nebem, hostina v krásném dřevěném altánu a obr párty stan, kam se před deštěm schovalo i našich osmdesát hostů.

9. Fotograf

Spolužák ze střední. Nedokážu si představit, že by mě ráno v županu fotil někdo cizí. ("Miro, podej tu kulmu, Miro, zaběhni pro kapesníky...") Navíc, my dva přece nemůžeme mít jen samé seriózní snímky. A před kým jiným blbnout než před dobrým kamarádem? Fotky mluví za vše, ne?

10. Svědkové

Nejlepčejší na světě. Barunka, která trpělivě půl roku chystala, šila, stříhala a připravovala každou věc, kterou jsem si vymyslela. A která celý ten náš menší „festiválek“ přežila, ačkoliv má z podobných monstrakcí hrůzu. A Tonda, který se bravurně chopil organizace a který připravil tolik drobných i velkých překvapení, že jsem měla slzy dojetí i smíchu v očích snad pořád.

11. Drobnosti, blbůstky, dekorace

Modrá stuha kolem pasu. Puntíkované nehty na nohách. Dokonalé cukrovíčko. Odznáčky místo myrty. Svatební oznámení. Prostřená tabule. Lístky do tomboly se vzkazy o nás dvou. Květinová slavobrána. Perníková srdce, která jsme s mamkou upekly a nazdobily... A já nevím co všechno ještě... Prostě to, co mě tak těšilo chystat a za co jsem s hrdostí přijímala pochvaly a občas kvůli tomu vypadala jak nafouknutý holub. 

12. My dva

Protože o kom jiném to nakonec celé je? A kdo jiný by měl všechny roztančit a rozesmát a kdo jiný by si to měl naplno užít a vychutnat než nevěsta a ženich?