Podnikatelka?

Tak si říkám, že je konečně čas... Pustit se do toho podnikání... Ale copak já rozumím všemu tomu účtování? A bude zájem??? Ale... Takhle pořád jen tvořit... A vlastně pracovat... To je výzva...

Rok 2014

První klidné vánoční ráno. Chvilka času na rozjímání. Kafe, vánočka a venku konečně sněží. Mám před sebou prázdný diář pro další rok. To je jedna z mých nejoblíbenějších činností, vyplňování prázdného diáře. Tolik naděje. Ten starý ukládám do krabice...

Rok 2014 byl dost rozporuplný... 

V práci to stálo za psí štěk. Když jsem se v květnu z přepracování sesypala, uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde. "Líná huba, holý neštěstí." Šla jsem to říct. Nic moc se nestalo. Když jsem se v listopadu začala blížit květnovému stavu, šla jsem to říct znova. Tentokrát důsledněji. Něco malinko se začalo hýbat, ale já jsem pochopila, že se kvůli celé řadě faktorů nic moc ani změnit nemůže. Mimo jiné i proto, že prý pracuji na sto padesát procent a že prý si tedy za to do značné míry můžu sama. Načež jsem vzápětí díky těm svým "stopáďo" procentům během týdne dokázala vykrýt jeden obr průšvih. No jo... A tak je to furt. Myslím, že jsem na zásadní křižovatce a že bych se měla konečně rozhoupat k prvnímu kroku... Je čas... (Nápady, tipy, inzeráty, sem!)

A v soukromí? Jak bych to napsala... Asi popořadě. Babička padá - zlomená noha v krčku - dva měsíce nemocnice - diagnostikována chronická leukemie - děda silná angína - nemocnice - velký strach o něj - strýc silná infekce - těžké zvraty - dosud v nemocnici - babička podruhé v nemocnici - před svatbou - "Probrečela jsem celý den." - ach jo, babi... - chvíli pauza - druhá babička peklí - jen aby peklila - tudíž řešení neexistuje - protože vlastně není co řešit - "S tebou jsem skončila." - nehodná vnučka - máma má problémy - jak jí pomoct? - umírá buldoček Bertík - že umřel strýc Pavel, se dozvídáme měsíc po pohřbu - tata se rozchází se Zdenou, nejlepší maceškou na světě - nebo spíš ona s ním - tudududumtum... Vydalo by to na knihu, ale nevím, jestli by ji někdo chtěl číst. 

Ale...

Protože už jsem toho v životě dost prožila, vypěstovala jsem si jednu báječnou věc, a to je silná selektivní paměť. Tudíž, když se řekne rok 2014, mně se vybaví jen dvě slova, která všechno to předchozí smažou. 

SVATBA a BALI.

Koncentrace štěstí a radosti. Dva splněné sny. Jakože obr sny. Sny z životního seznamu... To teplo, které se rozlévá po dutině břišní, když si vzpomenu...

Loni jsem si přála víc pokory vnímat to pěkné, co přichází. Do příštího roku si přeju spoustu odvahy plnit sny sobě i jiným. Protože když si řeknu, že něco bude, tak to prostě dřív nebo později je. Žádné pochybování. Strach zbytečně brzdí a svazuje...

A ještě trocha té atmosférky...

Krásné Vánoce!

Tak na tuhle atmosféru jsem se setsakramensky těšila... Zavírám se do našeho hnízda jako do skořápky a choulím se ke svému muži a nejbližším... 

Jako by tento rok nevypálil ještě všechny své trumfy a střílí jednu jobovku za druhou. Nejhorší jsou věci, které člověk nezavinil, nemůže je ovlivnit a přesto se ho hluboce dotýkají. Odjakživa zastávám heslo "Co tě nezabije, to tě posílí." a "Všechno zlé je k něčemu dobré." a tudíž se snažím ve všem tom najít nějaký smysl.

I kdyby nebyl žádný jiný, probouzí se ve mě na protest hluboký pocit vděčnosti a radosti. Když se rozhlédnu po svém domově, když mohu obejmout svého manžela. A všechno to uklízení a shánění dárků, na které většina buď nadává nebo ho ignoruje, to si neskutečně užívám, protože vytvářím radost a atmosféru pro někoho, na kom mi záleží. Protože každé činnosti, kterou děláme, dáváme smysl a náboj jen my sami...

Je těžké vyjádřit slovy přání, aby nevyznělo jako klišé, protože opravdu důležitá sdělení bývají dost často zakleta v různých frázích... Těm, kteří schytali plnou palbu a nepřízeň osudu na ně dolehla plnou silou, přeji, aby z této situace vyšli silnější, lepší, šťastnější... A těm, kteří souzní se svými tápajícími nejbližšími, těm přeji, aby měli dost síly podpořit a uvědomit si, jaké sami mají štěstí, aby mohli kolem sebe šířit radost, pohodu a byli vlídnými přístavy v neklidných vodách. 

Užijte si překrásné svátky plné smíchu a milých překvapení! Děkuji, že sem občas skočíte na návštěvu, že mi zanecháte vzkaz, že tu jste se mnou... Těším se na další blogový rok. Že bude zase pastelkový a patlací a parádivý a zabydlovací a hlavně veselý a plný skvělých virtuálních a live setkání!

Cukroví

Trochu jsem se bála, že to naše tradiční "cukroví" letos nestihnu... Ale jo... Už se louhuje!

A ještě jedno PF...

Jedním PF to u mě většinou nekončí, ale protože zrovna vyrábění PF je moje velmi oblíbená činnost, tak mi to vůbec neva...  Tímto PFkem s radostí zaklapávám školní notebook, zavírám dveře od školy a jdu si užívat dvoutýdenní volnooo! Juch! (Ten pocit... slast...)

Bez PF to nejde...

Každý rok si říkám, že udělám motiv, který se jen vytiskne a vloží do obálky. A stejně mi to nikdy nedá a stříhám a lepím a puntíčkuju... A mám u toho obrovskou radost. U každé kartičky si říkám, pro koho bude, vzpomenu si na všechny blízké, že těm se bude líbit žluté a tamtěm červené... Že tihle ho budou střežit jako oko v hlavě a jiní ho ani neocení, ale stejně se jim každý rok dává... 

Mottem letošního PFka je: "Pořád je na co se těšit." Zachycuje koloběh roku a všechny pěkné události, které na nás v roce 15 čekají.

Přeji všem pohodovou adventní neděli! Já jdu dobalovat dárky, některé ještě dovyrábět a vařit a trochu uklízet (a taky malinko pracovat, ale fakt jen malinko...)

P.S.: Říkala jsem si, že když ještě nemáme žádné malé zvědavce, uskladním Ježíškovi dárky do zatím neobydleného pokoje, jaképak schovávání... Jaké bylo mé ranní překvapení, když jsem zjistila, že dárky s rolničkami jsou roztahané po celém pokoji a některé napůl rozbalené... Zapomněla jsem, že máme Matyldu, no jo...

Vánoce? Už?

Předchozí kočičí příspěvek stahuji. Psala jsem ho ve velmi nemilém rozpoložení a sama si ho nechci připomínat. Jako by se rok 2014 rozhodl, že ještě stihne otevřít všechny rány, kolem kterých se zatím zlehýnka našlapovalo. V práci dusno, v rodině dusno... Je to potřeba, pročistit vzduch, bohužel ale nemám pocit, že by jeden či druhý spor, který jsem byla nucena okolnostmi podstoupit, k něčemu rozumnému vedl... No, zkrátka, rozhodla jsem se, že ustupovat nebudu a že kočičky zatím prostě zůstanou tam, kde jsou a kde je jim dobře...

Vánoční atmosféru se mi zatím tak nějak nedaří nasát, i když se snažím, seč mi síly stačí. Vždycky se objeví takový příjemný sváteční záchvěv, který je ale vzápětí udupán návalem povinností nebo nepříjemností. Nicméně, věnec je, dárky jsou, perníčky jsou, novoročenky takřka taky... Stromeček čeká na lodžii, úklid dělám průběžně... Ono to nějak půjde!